Dudy

Je otázkou, kde začít, jestli u prvních dechových píšťal, které jsou v dudách obsaženy a nebo dokonce u prvních pokusů o vydání zvuku na rákosové nebo třtinové trubičky, které vytváří zvuk v píšťalách dud. Začneme-li zde, budeme se zřejmě pohybovat v oblastech Asie, časově několik tisíc let zpět. První doložené píšťaly pochází od dolního toku Eufratu z roku 2800 př.n.l. U těchto píšťal ještě nebyl použit žádný měch, fungovaly tedy buď jako šalmaje a nebo vak nahradila samotná ústní dutina. Nepřerušovaný tón hráči dosáhli tzv. cirkulárním dechem, kdy z úst jde nepřetržitý proud vzduchu (princip podobný hře didjeridoo). Dodnes je možné slyšet hráče na sardinské launeddas, což je systém tří píšťal složených naráz do úst – jedna dvojpíšťala melodická a jedna doprovodná píšťala bordunová. Časem došlo ke spojení všech píšťal melodických i bordunových pomocí měchu z kůže, který umožnil regulovat tlak vzduchu na plátky píšťal. Jedním z prvních nástrojů tohoto typu se tak stal například Platerspiel. Některé z prvních dud se svíraly ne pod paží, jak je dnes nejčastěji zvykem, ale například dlaněmi, zatímco natažené prsty hrály melodii, nebo byl vak umístěn mezi hrudník a píšťalu a ruce při hře současně tlačily proti celému tělu.V Evropě byly rozšířeny už v předkřesťanské době, byl to nástroj doprovázející panovníky, kněžské obřady i prosté pastýře. Tvoří je několik píšťal s jednoplátkovým nebo dvouplátkovým strojkem, v různém počtu a ladění. Vzduch je do píšťal veden přes měch, který hráč drží v podpaží a nafukuje buďto ústy nebo dalším pomocným měchem ovládaným druhou paží. O datu připojení tohoto jednoduchého zařízení, které znala již v době antiky každá kovárna, se dodnes vedou spory, ale vzhledem k lenosti lidstva to bude dříve nežli v doloženém 16. stol. Dodnes se ve světě používají desítky druhů dud.

Jednobordunový, jednoplátkový nástroj, dudákem v pastoušce vyrobený z dřeva švestkového a muflona toulavého, jest libě laděn v G dur/A moll, a ve chvílích volných k odhánění psů vzteklých slouží.

Historie a skutečnost dmychacího měchu dud
aneb – jak pasáček k dmycháku přišel

No to sem vám jednou zaháněl to svý stádo prasat do vohrady a vod vesnice přiběh ten kluk umouněnej, co v hospodě přisluhuje. Ať vemu ty svý šutky a vokamžitě k nim do knajpy běžím. Že kovářskej je napitej jak štoudev a jestli hudbu neseženou, že jim to tam roztříská. No co sem s tím měl dělat, naštvat si kováře i hospodskýho v kupě nejni jen tak. Zavřel jsem ty svý uchrochtaný miláčky, popad svý malý šutky a rychle do hospody. Jenže bylo to zrovna na podzim vo těch plískanicích a já na tom nebyl ouplně dobře. V plicích mi pískalo jak v prázdný stodole, jak s tímhle dudy foukat – čert ví. No přiběhl, spíš přišoural jsem se do putyky, zrovna ve chvíli, kdy kovář začal vyřvávat tu co máme u nás nejradši – „Dyž vo putyku zakopneme“. A já ať se snažím, jak se snažím – ne a ne tu mojí kozu nafouknout a rozkvičet do libý melodie. Jen kašlem a sípajíc kováře jsem doprovázel. Všimnul si toho – jak by ne. Ta slova snad opakovat nebudu, co krčmou lítala! No zkrátím to – po chvilce takovým tím malým měchem, co vedle krbu k rozdmýchávání troudu ležel, po mě mrsknul, pak ještě kusem krkavice, z krku pečínky, co zrovna vokousával a řvouc „tímhle si tu svou kozu nafukuj ať nám tady nechcípneš“ mě z hospody vyhnal. Co zbejvalo, popadl jsem co mi naložil, a do pastoušky s tím mazal popřemýšlet jak se z týhle šlamastiky dostat. Cestou vohryzávajíc zbytky z krkavice mě snad svatý anděl vnuknutí poslal. Doma k dudám na foukací trubku dud tu krkavici jsem narazil, na ní dmychák vod hopspodskýho krbu a honem zpátky společnost si udobřovat. No hrálo a vyřvávalo se tenkrát až do rána bílýho. A ač dneska už mám plíce silný jak bejk, nechal jsem ten dmychák s krkavicí na dudách. Teď v kraji jsem z dudáků ten nejoblíbenější, protože jsem jedinej kdo k tomu kvičení ještě zpívá ! ! !

vysvětlivky:
šutky – krajový název malých či bezrohých dud
krkavice – dýchací trubice v historii občas používána coby dnešní flexibilní hadice
krkavice – dýchací trubice v historii občas používána coby dnešní flexibilní hadice
štoudev – dřevěná nádoba na vodu
dmychák – měch používaný k rozdělávání ohně