Šalmaj

Šalmaje jsou dvouplátkové nástroje a jsou tedy předchůdkyně hoboje, anglického rohu apod. Jejich název je odvozen z řeckého kalamos, stéblo. Nástroj sám je pak arabského původu, do Evropy pronikl ve XIII. stol. V XV. stol. se už používaly různé velikosti šalmají, od diskantové po grandbasovou o délce asi 3 m. Šalmaje jsou dodnes rozšířeny jako lidový hudební nástroj v orientu (zurna), na Balkáně a ve Středomoří. Charakteristickou barvu a silný zvuk dodává nástroji zejména kónické vrtání. Různé druhy šalmají se liší zejména umístěním hlasivky (strojku):

Středověká šalmaj

Strojek je zcela skryt v ústech hráče, rty hráče se opírají o tělo nástroje nebo o kovové kolečko, umístěné mezi nástroj a hlasivku.

Vzdušnicová šalmaj

Strojek je uvnitř nástroje ve vzduchové komoře (vzdušnici), do níž hráč vdechuje vzduch malým otvorem. Podobně jako u předchozího typu může hráč ovlivnit výši tónu pro určitý hmat pouze tlakem vzduchu.

Renesanční šalmaj

Hráč svírá strojek mezi rty. Kromě tlaku vzduchu může tedy ovlivnit tón i silou nátisku. Některé nástroje jsou opatřeny oporou pro rty, která má zabránit únavě svalů při delším hraní. Renesanční nástroje mají obvykle větší rozsah než předchozí dva typy. Větší formy renesančních šalmají s hlubším laděním se označují také jako pumorty.
Za naše šalmaje děkujeme jejich výrobci Petru Skalickému.